na Blog.cz

KONČÍM,

prozatím....vůbec nestíhám, mazat blog se mi nechce a proto jsem zvolila tuto možnost. Možná budu pokračovat za měsíc či dva nebo taky za rok...to uvidím podle toho jak mi vyjde čas.

Zatím Kass

Můj nový pane, svůj příchod k Tobě pociťuji jako krok do neznáma, proto se ho trochu bojím. Můj zmatek pramení z toho, že nevím, co mě u Tebe čeká.

Vyslyš proto, pane, moje prosby, abych se tohoto strachu zbavil a mohl Ti dobře sloužit. Především se, můj pane, vyzbroj trpělivostí, protože moje služba ti ze začátku zcela jistě přinese rozčarování.

Budeš- li mít pocit, že takto sis mne nepředstavoval, nepropadej trudnomyslnosti. Dobře ne pozoruj a snaž se zjistit moje přednosti i nedostatky. Především znalost mých ndostatků je pro Tebe důležitá. Budeš-li je znát, naučíš se čelit nepříjemným situacím.

Jsem živý tvor s duší dítěte - umím milovat, nenávidět, žárlit i bát se. Umím mít radost z Tvé radosti a rmoutit se z Tvého smutku.

Prosím Tě, pane, abys mě za každý dobře provedený úkol pochválil a byl důsledný pokud Tě budu zlobit. Jen tak poznám, že jsi můj milující pán a celý život Ti Tvou lásku budu oplácet nezištnou službou.

Prosím Tě, pane, abys o mě všestranně pečoval, pravidelně mě krmil, venčil a česal. Budu-li nemocen nebo zraněn, pečuj o mne s láskou a buď ke mně ohleduplný. Určitě spolu prožijeme hodně dobrého i zlého. Kvalita mojí služby bude úměrná kvalitě našeho vzájemného vztahu.

A ještě jednu prosbu k Tobě mám, pane.

Pamatuj, že psí život je šestkrát kratší než lidský. Až budu stár a nebudu Ti moci sloužit - nechej mě u sebe na dožití. A jestliže můj skon bude neodvratný... dopřej mi, pane, rychlou a bezbolestnou smrt. Pak se příliš nermuť. Jistě přijde můj nástupce, který Ti poslouží stejně dobře jako já.

... a já, můj pane, budu na Tebe čekat za Duhovým mostem kde se, až přijde čas, spolu jednou setkáme.

Na nebesích je místo, kterému se říká Duhový most. Když umře zvíře, zvláště takové, které bylo někomu blízké, odchází za tento Duhový most. Pro naše milé kamarády tam jsou louky a kopce, kde mohou běhat a společně si hrát. Je tam spousta jídla, vody, slunečního svitu a naši přátelé jsou v teple a pohodlí. Všechna nemocná a stará zvířata jsou opět zdravá a při síle, kdo byl zraněn nebo zmrzačený, je nyní opět silný a zdravý, tak jak si ho v našich snech pamatujeme z dávných dnů a již minulých časů. Zvířata jsou šťastná a spokojená až na jednu maličkost: všechna postrádají někoho velmi zvláštního, někoho koho opustila. Hrají si a běhají spolu, ale přijde den kdy se jedno náhle zastaví a hledí do dálky. Jeho jasné oči pátravě pozorují, netrpělivé tělo se začíná chvět. Náhle vyběhne ze skupinky zvířat, letí přes zelené louky, rychleji a rychleji. Až se nakonec ty a tvůj kamarád sejdete v nesmírné radosti. Déšť šťastných polibků pokrývá tvou tvář, tvé ruce opět hladí milovanou hlavičku, znovu hledíš do těch přenádherných důvěřivých očí, jež nadlouho zmizely z tvého života, ale nikdy z tvého srdce. A přes Duhový most půjdete spolu a nikdy se už nerozejdete.

Chcete si zlepšit kondičku, ale nemůžete se donutit jít si zaběhat? Tak si pořiďte psa co je vášnivý lovec!!!

Já a moje sestra máme u nás na zahradě psy....ona má psa a já fenku. Každé ráno kolem 9 hodiny za nimi vyrazíme a jdeme na procházku...dnes jsme s sebou vzaly i brášku a rozhodly se že si nejdříve na zahradě zahrajeme nějakou hru. Iska (moje fenka) kolem nás pobíhala a dožadovala se naší pozornosti a Agar (ségry pes) byl u plotu a číhal na kočky tak jako vždy. V tu chvíli nás nenapadlo že si zvětšuje díru v sousedovic plotě (má jich tam spoustu, několikrát jsme to už opravovaly).

Když se mu to konečně povedlo a on tou dírou prolezl, všimly jsme si toho a vyrazily za ním. Snažily jsme se zavolat, ale v tu chvíli mu to bylo úplně jedno, jeho hlavní cíl byla ta kočka, kterou zahlídl.

Soused má obrovskou zahradu oplocenou plotem s jednou dírou vedle druhé. Nevěděly jsme kudy se vydal a tak bratr vylezl na strom. Uvidel ho na zahradě, která byla docela blízko. Přelezly jsme další dva ploty a konečně ho uviděly. Sestra na něj zařvala a on si lehnul. Brácha pak přelezl plot na tu zahradu ve které byl a vzal ho na vodítko. Pak se musel vráti cestou, kterou přišel Agar a my se sestrou to zase obejít.

Šla jsem první a když jsem uviděla bráchu s Agarem na sousedově zahradě docela me udivilo, že má Agar vodítké okolo břicha místo krku. V tu chvíly mi to přišlo strašně směšný a tak jsem se strašně rozasmála. Když to takhle píšu tak to možná není moc legrační, ale když si představýte 53 kilovýho psa s jazykem vyplazeným tak, že se divíte jak se do tý tlamy může vejít, který má vodítko kolem břicha a jak ho drží kuluk co váží 30 kilo dokonale vás to položí.

Myslím si že jsme měly štěstí, že se nedostal dál a nepotkal nějakýho psa. Človeku by nublížil, ale se psem by se asi porval. Ta kočka, za kterou se hnal naštestí přežila.

Takovou rozcvičku bych každý den mít nechtěla :)

Ps: Pls hlasujte v anketě

Vaše (vyřízená) Kass

Když jsem byla štěňátko, zabavila jsem tě svou hravostí a rozesmávala jsem tě. Nazýval jsi mě svým děťátkem a přes mnohé rozkousané boty a jiné pohromy jsem se stala tvým nejlepším přítelem. Vždy, když jsem byla zlobivá, pokýval jsi nade mnou prstem a zeptal jsi se: "Jak jsi mohla?!" - ale nakonec jsi mi vždy odpustil, povalil jsi mě na záda a poškrábal na bříšku. Moje výchova k čistotnosti trvala trochu déle, než jsi předpokládal, protože jsi byl hrozně zaneprázdněný, ale spolu jsme to zvládli. Pamatuji si ty noci, když jsem byla přitulená v posteli k tobě, naslouchajíc tvým tajemstvím a snům a věřila jsem, že život prostě nemůže být lepší. Chodili jsme na dlouhé procházky, běhali jsme v parku, jezdili v autě, zastavili se na zmrzlinu (mně jsi dal jen kornoutek, protože prý zmrzlina není dobrá pro psy) a dřímala jsem na slunci, když jsem čekala na tvůj příchod domů na konci dne.
Postupně jsi začal trávit víc času v práci a byl jsi zaneprázdněn svojí kariérou a víc času jsi věnoval hledání lidského partnera. Čekávala jsem na tebe trpělivě, utěšovala tě, když jsi měl zlomené srdce a byl jsi zklamaný. Nikdy jsem ti nevyčítala špatné rozhodnutí, vždy jsem nadšeně vítala tvůj příchod domů a radovala jsem se s tebou, když jsi se zamiloval. Ona, teď tvoje žena, není "pejskař" - ale i tak jsem jí přivítala v našem domě, snažila jsem jí projevit svou náklonnost a poslouchala jsem ji. Byla jsem šťastná, protože ty jsi byl šťastný. Potom přišly děti a já byla vzrušená spolu s tebou. Fascinovala mě jejich růžovost, jejich vůně a též jsem se chtěla o ně starat. Ale ty a ona jste se obávali, že by jsem jim mohla ublížit a já jsem trávila většinu času zavřená v jiném pokoji nebo v kleci. Ach, jak jsem je chtěla milovat, ale byla jsem se "zajatcem lásky". Když vyrostly, stala jsem se jejich kamarádkou. Věšely se na mou srst a tahaly se za ni nahoru, na své vratké nožičky, strkaly mi prstíky do očí, zkoumaly moje uši a dávaly mi pusinky na nos. Milovala jsem to všecko okolo nich a jejich dotyk - přestože tvůj dotyk byl teď takový ojedinělý - a kdyby bylo třeba, bránila bych je vlastním životem. Vkrádala jsem se do jejich postelí a poslouchala jejich trápení a tajné sny a spolu jsme čekali na zvuk tvého auta na příjezdové cestě.
Bývaly časy, že když se tě zeptali, jestli máš psa, ty jsi vytáhl z peněženky mojí fotku a vyprávěl si jim o mě příběhy. V posledních letech už jen povíš "ano" a změníš téma. Už nejsem "tvůj pes", ale "jen pes" a rozčilují tě všecky výdaje na mě. Teď máš velkou pracovní příležitost v jiném městě a ty a oni se budete stěhovat do bytu, kde není dovolené mít zvířata. Udělal jsi správné rozhodnutí pro svoji rodinu, ale byly časy, kdy já jsem byla tvá jediná rodina. Byla jsem vzrušená z cesty autem, ale když jsme přijeli k zvířecímu útulku, bylo tam cítit psy a kočky, strach a beznaděj. Vyplnil si papíry a řekl dvěma ženám, které si mě přebíraly: "Vím, že jí najdete dobrý domov." Pokrčily ramenem a věnovaly ti bolestný pohled. Poznaly reálnost umístění psa ve středním věku, i když s "papírama". Musel jsi vyprostit prsty tvého syna z mého obojku, když křičel "Ne, taťko! Prosím, nenechej je sebrat mého psa!" A já jsem měla o něho starost. Jakou lekci jsi mu to právě dal o přátelství a věrnosti, o lásce a zodpovědnosti a o úctě k celému životu? Rozloučil jsi se semnou poplácáním po hlavě, vyhnul jsi se mému pohledu a zdvořile si odmítl vzít si můj obojek a vodítko. Pospíchal jsi, protože jsi měl nějaký termín a teď mám jeden i já.
Když jsi odešel, ty dvě milé pani řekly, že jsi pravděpodobně o všem věděl několik měsíců dopředu a neudělal jsi žádný pokus najít mi nový domov. Potřásly hlavou "Jak jenom mohl?" Věnují nám tu v útulku tolik pozornosti, kolik jim to jejich nabitý rozvrh dovolí. Krmí nás, samozřejmě, ale moje chuť k jídlu se ztratila už před mnoha dny. Nejdřív jsem vyskočila a pospíchala ke vchodu vždy, když někdo procházel okolo mého kotce, doufajíc, že jsi to ty, že jsi změnil názor - že to celé byl jen zlý sen… a nebo jsem doufala, že to bude aspoň někdo, kdo se o mě zajímá, někdo kdo mě zachrání. Když jsem si uvědomila, že nemůžu soupeřit o upoutání pozornosti s hravostí šťastných štěňat, neuvědomujících si svůj osud, ustoupila jsem do nejvzdálenějšího kouta a čekala jsem.
Slyšela jsem její kroky, když pro mě přišla na konci jednoho dne a kráčela jsem za ní uličkou do oddělené místnosti. Velmi tichá místnost. Dala mě na stůl, poškrábala za uchem a pověděla mi, abych se nebála. Srdce mi bušilo v předtuše toho, co přijde, ale míchal se v tom i pocit úlevy. Zajatec lásky odešel v příběhu dní. Jak už to mám v povaze, víc jsem se strachovala o ni. Břemeno, které nosí, ji hrozně tíží, a já to vím stejně, jako jsem poznala každou tvou náladu. Jemně mi oholila přední nohu a slza stekla dolu po její tváři. Oblízla jsem její ruku stejně jako jsem byla zvyklá tebe utěšovat před mnohými roky. Odborně vsunula jehlu do mé žíly. Pocítila jsem píchnutí a studenou tekutinu proudící do mého těla, ospale jsem si lehla, podívala jsem se do jejích milých očí a zamrmlala jsem "Jak jsi mohl?" Možná protože rozuměla mé psí řeči, řekla: "Je mi to tak líto." Poplácala mě a honem mi vysvětlovala, že je to její práce zabezpečit, že půjdu na lepší místo, kde mě nebudou ignorovat, týrat ani zanedbávat, a kde se nebudu muset bránit - místo plné lásky a světla, tak odlišné od tohoto místa na Zemi.
A s posledním zbytkem mé energie jsem se jí snažila přesvědčit zavrtěním mého ocasu, že moje "Jak si mohl?" nebylo myšlené na ní. Bylo to určené tobě, můj milovaný pane, na tebe jsem myslela. Budu na tebe myslet a čekat navždy. Kéž by ti každý v tvém životě prokázal takovou věrnost.

Poznámka autora: Pokud vám článek "Jak jsi mohl" vehnal slzy do očí tak jako mně, když jsem ho psal, je to proto, že je to příběh složený z osudů miliónů zvířat, které umírají každý rok v amerických útulcích. Vítaná je snaha všech, co by chtěli článek dál šířit pro nekomerční účely, pokud připisují poznámku s autorským právem. Prosím použijte ho na vzdělání lidí na svých stránkách, časopisech, na informačních tabulích útulků a veterinárních ošetřovnách.
Děkuji, Jim Willis

Takže 1.3. jsem byla v Nižboru na klubové výstavě Bostonských teriérů se svojí fenkou a rodinou. Vyhráli jsme dva poháry. Oba byly za první místo.

První byl CAC - v kategorii mezitřída a druhý BOB - o BOBa soutěžili všichni, kteří vyhráli první místo ve všech kategoriích.

Nečekali jsme že vůbec vyhrajeme a proto nás to překvapilo.

Taky bych tímto chtěla popřát všem kteří se chystají na jakokoliv sotěž hodně štěstí, trpělivosti a podpory.

Vaše Kass

Původně byl šlechtěn pro závody za kráíkem a pro zabíjení krya, proto byl vznětlyvý, bojovný a rád kousal. v dalším chovu jeho drsné vlastnosti postupně vymizely. Živá povaha a ostražitost, které jsou pro plemeno typické, zůstaly zachovány.

je to další pes, za jehož předka se považuje dnes už vyhynulý black and ten teriér. V 18. století byl hbitý a silný lovec krys black and ten teriér křížěn s vipetem; z jejich spojení se narodil první manchesterský teriér.

I když není příliš populární, má manchesterský teriér mnoho nadšených ctitelů a je to bezesporu pekný, čílý a milý společník.

Manchesterský teriér má dlouhou, plochou a úzkou hlavu, která se k čenichu zužuje. Tělo má krátké, s mírně klenutými bedry a dobře klenutými žebry. Nohy má rovné; přední nohy jsou správně posazeny pod tělem, zadní nohy jsou silné. Tlapky jsou malé a sevřené, s dobře klenutými prsty a s černými drápy. Ocas je krátký a zašpičatělý, je nesen pod úrovní linie hřbetu. Srst je krátká, hladká, hustá a lesklá. zbarvení je černé s tříslovými, přesně vyznačenými odznaky. Tříslové odznaky jsou nad každým okem, na hrdle, na lících, na hrudi, na vnitřní straně uší, pod ocasem a na předních nohou až po zápěstí. Výška je u psů většinou 40 - 41 cm a u fen 38 cm.

Tento svalnatý, impozantní tvor potřebuje na své skotačení spoustu prostoru, ale nevyžaduje víc bohybu než jiná, menší plemena. Dnešní chovatelé irských vlkodavů se snaží vyšlechtit ještě větší jedince a nejspíš se v budoucnosti skutečně objeví zvlášť velcí zástupci tohoto plemene, vysocí 81 - 86 cm.

Je to irské národní plemeno, nazývané také vlčí pes, irský chrt nebo prostě velký irský pes. Předkem tohoto plemene byl Cu, masivní a huňatý pes, používaný stejně jako irský vlkodav k pronásledování vlků, losů a divočáků. Irští vlkodavové patřili často mezi královské dary, dokonce mezi tak populární dary, že Oliver Cormwell zakázal jejich vývoz z Velké Británie.

Irský vlkodav je spolehlivý, mírumilovný, inteligentní, nevyhledává problémy a můžeme mu svěřit do péče děti.

Má poměrně dlouhý hřbet, hluboký hrudník a klenutá bedra. Jeho ocas je dlouhý, středně silný a mírně zahnutý. Hlavu má dlouhou, ale ne moc širokou. Čelní kosti jsou v oblasti čela mírně vypouklé. Jeho předloktí jsou rovná a silná, zadní nohy dlouhé a svalnaté. Tlapky má velké, zakulacené, s výrazně klenutými prsty. Srst má hrubou a drátovitou. Zbarvení je šedé, ocelově šedé, žíhané, červené, černé, čistě bílé, plavé a pšeničné.
Minimální výška u psů je 79 cm a u fen 71 cm.